Červen 2006

Valentino Rossi

25. června 2006 v 8:34 Sportovci
Datum narození:16.02.1979
Místo narození:Urbino, Itálie
Znamení: Vodnář
Životopis: Pokud pomineme fotbalisty, těžko byste v Itálii hledali populárnějšího sportovce, než jakým je motocyklový závodník Valentino Rossi. Pětinásobný světový šampión, přezdívaný "Doktor", je svými italskými "tifosi" zbožňován a obletován všude, kde se objeví. Žije život bohéma a přitom na hlavu poráží zbytek startovního pole.

Valentino se narodil 16. února 1979. Ve stejném roce jeho otec Graziano skončil třetí v pořadí mistrovství světa 250 ccm a bylo jasné, kterým směrem bude svého syna vychovávat. Valentino již odmala miloval rychlá kola, první minibike řídil ve věku pouhých dva a půl roku. Pak začal jezdit minikáry, ale pro jeho rodinu to bylo příliš nákladné a tak se vrátil k motorkám. Jako jedenáctiletý začal Valentino soutěžit na minibicích, o tři roky později už startoval v šamionátu stopětadvacítek nazvaném Sport Production a o rok později v něm získal titul.

V roce 1995 se Valentino zúčastnil jako jezdec Aprilie evropského šampionátu 125 ccm a skončil v něm třetí. Zároveň ve stejné kubatuře vyhrál šampionát Itálie. Následující sezona nemohla skončit jinak než Valentinovým přechodem do mistrovství světa 125 ccm. Nevedl si vůbec špatně, zvítězil v Grand prix České republiky v Brně a celkově skončil devátý se 111 body.

Hned v následující sezoně stopětadvacítkám dominoval, když vyhrál jedenáct závodů a své soupeře nechal daleko za sebou. Pochopil, že mu nejslabší kubatura již nemá co dát a přešel do 250 ccm, kde hned v roce 1998 skončil druhý s pěti vyhranými Grand prix. O rok později však bez problémů získal titul.

Sezonu 2000 se tedy Rossi rozhodl jezdit v nejpopulárnějších pětistovkách. Značku Aprilia vyměnil za Hondu a na konci sezony se mohl pochlubit druhým místem. Následující rok byl Valentino k neporažení. Vyhrál jedenáct velkých cen a přeskočil hranici tří set bodů. O rok později si to zopakoval.

Také v ročníku 2003 Rossi vyhrál titul mistra světa, když takřka nebylo závodu, kdy by nestál na stupních vítězů. Za čtyři roky v pětistovkách si Rossi připsal přes třicet vítězství, celkově už se blíží šedesátce. Takovou dominanci motocyklistický sport nezažil od do Mika Doohana. "Doktor" však přesto, že je jedním z nejúspěšnějších současných sportovců, rozhodně nezpychl. Miluje Londýn s jeho nočním životem, raději však tráví čas se svými kamarády z mládí než aby se stýkal s celebritami.

V současné době se hovoří o tom, že by Rossi mohl z motorek přejít do některého z automobilových šampionátů. Ostatně už si několikrát zkusil závody rallye a poměrně úspěšně. Nejsenzačněji však zní jeho možný přestup do stáje Ferrari, kde by startoval po boku Michaela Schumachera či by ho nahradil po jeho odchodu. Italský jezdec Rossiho popularity v itálské stáji… Formule1 by se měla rozhodně na co těšit.

Sněžný muž

22. června 2006 v 9:59 Největší záhady světa
Yetti, Bigfoot, Alma - to jsou jména pro různé druhy sněžných či horských tvorů vyskytujících se v různých částech světa. Z Himalájí, Severní Ameriky i z Kavkazu a Sibiře jsou známy stovky zpráv o spatření tohoto podivného živočišného druhu, možná slepého článku vývojové větve, možná vzdáleného předka dnešního člověka. Mnoho kvalifikovaných vědců se zabývá shromažďováním a roztřiďováním těchto zpráv a důkazů. Skutečné důkazy o existenci sněžného muže lze rozdělit do tří hlavních kategorií: stopy, očití svědkové a hmatatelné důkazy, jako jsou například lebky a kůže.
Popisy očitých svědků v jednotlivých oblastech se od sebe vzájemně moc neliší. Výška sněžného muže se obvykle pohybuje kolem 2 - 2.4 metrů, někdy dosahuje i výšky tří metrů, ale prý se vyskytují i druhy menší, měřící pouze okolo 1.2 metru. Tělo je porostlé dlouhými chlupy, vzpřímené, ruce dosahující po kolena a krátké nohy. Porostlý bývá většinou i obličej. Tvor má takovou sílu, že dokáže zlomit vaz dospělému býkovi, je rychlejší než člověk nebo pes - v Rusku dokonce než kůň.
YETTI
Nejznámější ze všech horských sněžných mužů, nebo můžeme říci lidoopů, je právě tento. V padesátých a šedesátých letech byl považován za legendu, ale nyní, když stále přibývá důkazů o jeho existenci a mnoho hodnověrných svědků potvrdilo, že ho spatřilo, se nesmíme před tímto jevem uzavírat.
Yetti se vyskytuje v nepálské oblasti Himalájí. Nejrozšířenějším důkazem jeho existence jsou stopy. Přestože se o nich západní cestovatelé zmiňovali již od roku 1887, největší pozornost se začala soustřeďovat až na jejich fotografie. V roce 1937 pořídil F.S. Smyth vůbec první snímky otisků stop a snímky Erica Shiptona s přiloženým cepínem vedle nich daly podnět k serióznímu bádání.
V roce 1972 našli horolezci Mc Neely a Cronin z americké expedice dostatečně zřetelné otisky, že z nich bylo možno pořídit sádrové odlitky. Major Lester Davies který v roce 1955 podobné otisky nafilmoval, k filmu připojil i svůj komentář :"Byly hluboké asi l2 -l5 cm. Sám jsem s filmovou kamerou a batohem na zádech vážil zhruba 80 kg a moje stopy se nořily do sněhu asi 2,5 - 3,5cm. Pomyslel jsem si, že to musí být ale pěkně mohutný tvor!" Podle názorů skeptiků jde o poškozené stopy jiných, nám známých živočichů. Za původce stop je považován irbis horský, hulman nebo jeden druh tibetského medvěda, který je sám téměř legendou. Zoolog W. Tschernezky z londýnské Qeen Mary College provedl velice podrobnou analýzu vyfotografovaných stop a potvrdil, že se tyto stopy naprosto nepodobají stopám ani jednoho z výše uvedených zvířat. I zde se nám objevují očití svědkové. I když jde o občany velice věrohodné, kteří nemají žádný důvod lhát, chybí průkazné materiály v podobě fotografií či filmů. Ale i přesto lze podle šerpů rozpoznat tři druhy yettiho :
Jeden z nich se nazývá dzu teh a je mohutný, porostlý hustou srstí a požírá dobytek. Podle místních pramenů může jít o zvláštní druh tibetského medvěda.
Druhému typu yettiho říkají šerpové thelma, což znamená malý muž. Ten s křikem pobíhá a sbírá větve. Prý se zcela určitě jedná o gibbona, i když se tito tvorové severně od Brahmaputry nevyskytují.
Třetí typ - skutečný sněžný muž - je nazýván mih teh. Je to divoký, lidoopu podobný tvor porostlý černou nebo rudou srstí, lidožrout s klasickým postavením palce na chodidle proti ostatním prstům, pohybující se ve výškách kolem 6100m a možná i výše.
Fakta o existenci tohoto druhu dnes už nelze přehlížet, jako se to dělalo ještě před 30.lety, zvláště když nikdo nepřišel s přesvědčivou teorií jak vysvětlit Shiptonovy nebo Huntovy fotografie

Bigfoot


Bigfoot, neboli v překladu Velká stopa je severoamickým typem sněžného muže. Pod jménem Sasguatch je už velmi dlouho součástí indiánských legend a mýtů. Narozdíl od himalájského Yettiho se vyskytuje v horách a lesích sousedícím s hustě zabydlenými oblastmi, a tak počet svědků, kteří Velkou stopu zahlédli, několikaset násobně převyšuje počet takových případů v Asii. V oblastech výskytu Velké stopy dokonce vycházejí pravidelné časopisy, jako je například Bigfoot news ( Zpravodaj o Velké stopě ), které se zabývají pouze shromažďováním těchto příběhů a ostatních důkazů, což jsou především fotografie a odlitky stop. Jedno z takových typických setkání se odehrálo v národním parku Mount Hood National Forest v severním Oregonu. Tři dřevorubci Fermin Osborne, J.C.Rourke a Jack Cochran zde káceli stromy... Jednoho červencového rána pracoval Cochran s jeřábem, když si všiml, že ho pozoruje nějaká lidská postava. Vystoupil z kabiny, aby si, ji mohl lépe prohlédnout a zjistit, že dotyčná postava je mohutně stavěná, porostlá tmavou srstí a pohybuje se vzpřímeně. Fermin Osborne se o události vyjádřil takto : " V tu chvíli jsem toho tvora neviděl, protože rychle zmizel do lesa. Příštího dne jsme se s Rourkem rozhodli, že si uděláme pracovní pauzu. Zašli jsme do lesa a ten obrovský se najednou vynořil z prostoru přímo před námi, asi 10 metrů od nás. Byl celý porostlý tmavou srstí, i na hlavě a na tváři, a byl opravdu mohutný. Rourke se za ním pustil, ale nemohl ho dohnat. Už jsem viděl spoustu medvědů, ale tohle určitě nebyl grizzly. Vypadal spíš jako gorila."
Ze všech zpráv o spatření sněžného muže budí největší senzaci krátký film natočený v roce 1967 Rogerem Pattersonem u Bluff Creeku v severní kalifornii. Film není nejlepší kvality, ale z jasnějších záběrů lze odhadnout, že tvor je s největší pravděpodobností samice, protože má široké boky a ňadra. Film je však zajímavý i z jiných důvodů. Nejenže bylo známo místo, kde byl snímek natočen, ale další badatelé se tam mohli dostat velice brzy a stejně jako Patterson a jeho přítel Bob Gimlin udělat odlitky stop tvora a změřit délku jeho kroku. ( Místo leží poblíž nepříliš užívané silnice u Onion Mountain .) Také bylo možno provést celkem přesný odhad váhy, vzhledem k tomu, že se poloha stromů ani padlých klád, které se objevily ve filmu, nezměnila.
Doktor D.W.Grieve, docent biochemiky v londýnské nemocnici Royal Free Hospital a skupina vědců bývalého Sovětského svazu provedli velmi pečlivé analýzy filmu. Na základě porovnání s filmem natočeným na stejném místě s lidmi dospěl dr.Grieve k závěru, že neznámí tvor musí měřit zhruba 1,95 - skutečně mimořádná výška pokud by nešlo o zvíře, ale o člověka v nějakém převlečení - není to však nic nemožného. Šířka jeho ramen a boků je o hodně větší než u lidí a za předpokladu, že tento tvor nebyl z polystyrenu, může jeho váha činit něco kolem 150 kg. Délka kroku měří zhruba 1,07 m, což je na člověka příliš. Dr. Grieve poznamenává, že pokud by ve skutečnosti šlo o člověka oblečeného do nějaké kožešiny, jen těžko by dokázal napodobit uvolněné kroky a pohupování paží, které bylo možno vidět ve filmu. "Je-li to podvod, pak jde o velice chytrý podvod," říká.

Ďáblovo moře

22. června 2006 v 9:52 Největší záhady světa
Pokud dychtivě sledujete vše tajemné a neznámé, není třeba vám připomínat, že už déle než jedno století se východně od pobřeží Spojených států děje cosi podivného. Beze stopy zde zmizely stovky letadel a lodí. Teorie pokoušející se tuto záhadu vysvětlit jsou stejně početné jako množství tragédií, které si vyžádaly tisíce lidských životů. Avšak chladné vlny Atlantiku nejsou jediným místem záhadných zmizení lodí a letadel, která jsou nezřídka dávána do souvislostí s pozorováním UFO. Stejný fenomén vyvolává hrůzu mezi námořníky a letci také v jiné oblasti - východně od Japonska.
Onoho rána 15. října 1974 se letoun Hercules C-130 se šestičlennou posádkou po cvičném letu nad Tichým oceánem vracel na základnu. Tam však už nepřistál... Posádka nevyslala žádný nouzový signál a nebyly nalezeny ani žádné trosky.

O několik měsíců později odstartoval z námořní základny Iwakuni letoun typu C-117 a při zkušebním letu se setkal s neidentifikovanými objekty. Posádka byla šokována, když nad zčeřenými vlnami oceánu zpozorovala šest objektů ve tvaru disku. "Měly barvu ocelového odlitku," řekl později pilot letadla, "a zdálo se, že jsou kontrolovány inteligentními bytostmi. Když letěly vedle nás, měli jsme podivný pocit, že jsme pozorováni."
Neznámí vetřelci, jejichž objekty měly v průměru asi dvacet metrů, sledovali dopravní letoun několik minut, načež v jediném okamžiku zmizeli.
Působivý pohled se naskytl 17. října 1976 cestujícím dopravního letounu v blízkosti japonského letiště Akita. Kapitán Masaru Sajtó se připravoval ke startu, když kontrolní věž oznámila, že se jižně od letiště pohybuje neidentifikovaný objekt.
Veterán letecké společnosti TOA pohlédl skrz okno pilotní kabiny a spatřil něco, s čím se za dvanáct let své kariéry dosud nesetkal.
"Bylo to větší než automobil, ale menší než letadlo," uvedl Sajtó. "Jasně jsem ale viděl, že letadlo to není."
Objekt stál několik minut nehybně ve výšce asi 1500 metrů a poté se rychle vzdálil nad moře.
Japonským vojenským činitelům už je jasné, že popírat existenci UFO není možné. "Často se na obloze setkáváme s neidentifikovanými objekty a tyto případy potom vyšetřujeme," řekl k tomu generálporučík Akira Hirano, náčelník generálního štábu japonských vojenských sil.
Generál Kanši Išikawa je přesvědčen, že existují dva druhy UFO: První jsou menší a jsou používány k taktickému průzkumu, zatímco velké mateřské lodi slouží k mezihvězdnému cestování. "Myslím, že z hlediska hydrodynamiky je disk či talíř tím nejvhodnějším tvarem. Snímky UFO a další materiály svědčí o tom, že objekty jsou pilotovány dokonalejšími bytostmi, než jsme my," říká generál.
UFO z minulého století
Ďábelský trojúhelník, v oblasti často zvané Ďáblovo moře, se rozprostírá východně od Japonska směrem k ostrovu Wake, pak na jih ke Guamu a zpátky k Japonsku. Neobyklé létající objekty tu byly pozorovány již v minulém století.
V palubním deníku lodi Vulture je pod datem 15. května 1879 záznam o pozorování "obrovského rotujícího světelného kola", které tu noc loď sledovalo. Posádka značně znejistěla, zvláště když kapitán Pringle nebyl schopen podivné těleso identifikovat či vysvětlit svým mužům důvod jeho výskytu. Podobné zářící kolo pozorovala tři dny po Vánocích v roce 1893 také vyděšená posádka lodi Punta.
Zajímavé je, že jedno mají bermudský trojúhelník a ďábelský trojúhelník společné. Mnozí letci a námořníci nahlásili v těchto oblastech značné rušení, které postihlo jejich navigační a komunikační zařízení. Vysílačky zde vypovídají službu a střelky kompasů se roztáčejí jako dětská káča.
Kompas je základním navigačním přístrojem. Jeho střelka neukazuje k zeměpisnému severnímu pólu, ale k magnetickém severnímu pólu. Existují však dvě místa, v nichž střelka ukazuje přesně k zeměpisnému severnímu pólu. Jedno leží východě od Floridy, druhé v blízkosti Japonska. Obě místa leží téměř naproti sobě na opačných stranách severní polokoule.
Japonští činitelé, znepokojeni zprávami o magnetických poruchách vyřazujících z provozu elektronické aparatury letadel a lodí, vyslali na místo speciální loď, aby zde uskutečnila vědecké zkoumání.
Experti na palubě Kaivo Maru 5-Ban byli vybaveni nejmodernějším zařízením. Výsledky šetření se ale nikdy nikdo nedozvěděl, protože jejich 210tunová loď, která se vydala na cestu v září 1952, beze stopy zmizela. Záchranné čety neobjevily žádnou olejovou skvrnu na hladině, žádné trosky a nikoho z jedenatřiceti mužů na palubě.
Šigeru Jasukawa, pracující na správě lodní dopravy, je přesvědčen, že výzkumná loď "byla pohlcena jakousi neznámou silou, která má souvislost se zprávami o náhlých přílivových vlnách a UFO".
Let, který v noci 12. února 1974 uskutečnili podplukovník C. F. Zangas a kapitán R. J. Elting, vůbec nebyl pro oba muže rutinní záležitostí. Když se strojem Grumman A-6A Intruder křižovali oblohu ve výšce téměř 14 000 metrů, spatřili oba příslušníci námořní pěchoty tři zářící UFO. Podle odhadu kapitána Eltinga se objekty pohybovaly rychlostí Mach 3, tedy třikrát rychleji než zvuk. Přitom se žádný ze záhadných společníků neobjevil na radarové obrazovce letounu. Po několika chvílích zářící trio prudce nabralo výšku a zmizelo z dohledu.
Loď mrtvých
Jedna z největších záhad moře zůstává i po padesáti letech nevyřešena. Stalo se to jednoho únorového jitra roku 1948. Loď Ourang Medan brázdila klidné moře na cestě do Jakarty. Posádka očekávala další nudnou plavbu a nikdo si určitě nepomyslel, že to bude jeho poslední.
Pokojná plavba byla náhle přervána jakýmsi nevysvětlitelným, hrůzným nebezpečím a blízká i vzdálenější plavidla začala přijímat signály SOS.
"Všichni důstojníci včetně kapitána jsou mrtví... leží v navigační místnosti a na můstku!" vykřikoval radista, "mrtvá je asi celá posádka... umírám!"
Lodě, které zachytily nouzový signál, okamžitě změnily kurz a zamířily plnou parou k postiženému nizozemskému plavidlu. První z nich připlula k lodi Ourang Medan za několik hodin.
I když na palubě nikdo nebyl, loď vypadala nepoškozena. Z komína stoupal kouř a rozpačití zachránci neviděli žádnou zřejmou příčinu pro nouzový signál - dokud ovšem nevstoupili na palubu.
Ourang Medan se změnila v plující márnici. Všichni na lodi byli mrtví, přičemž příčina úmrtí nebyla patrná. Muži leželi tvářemi vzhůru, oči široce rozšířeny a ústa zkřivena posledním výkřikem. Zdálo se, že celá posádka spatřila něco, co její členy doslova vyděsilo k smrti. Těla nacházeli námořníci v nejrůznějších místech lodi. Kapitán ležel na můstku, zatímco radista se zhroutil na svůj aparát. Neunikl ani lodní maskot - malý psík.
Námořníci připravili loď k odtažení do přístavu, aby mohlo dojít k dalšímu šetření.
Jenže vše dopadlo jinak. Když se zachránci vrátili na své lodě, na Ourang Medan znenadání vypukl požár a plameny rychle zachvátily palubu. O pár chvil později explodovaly kotle a loď rychle zmizela pod hladinou i se svým hrůzostrašným tajemstvím.
Souboj s UFO
Jiný případ se odehrál v roce 1952, kdy plukovník Donald Blakeslee při návratu z nočního letu nad severním Japonskem dostal neočekávaný příkaz zachytit vzdušného vetřelce.
Veterán 2. světové války se právě chystal k přistání, když ho letecký kontrolor nasměroval na neznámý cíl, který se objevil na obrazovkách radaru. Blakeslee otočil svůj F-86 Sabrejet na nový kurz a záhy spatřil zářící objekt s červenými a zelenými světly. Záhadné těleso však rychle zmizelo. Když hrdina mnoha leteckých soubojů podal po přistání svou zprávu, přesvědčovali ho činitelé vojenského letectva, že to, co považoval za neznámý objekt, byla planeta Jupiter.
Osud velitele perutě Johna Baldwina v březnu 1952 nebyl už tak šťastný. Čtyřiatřicetiletý britský pilot se za války proslavil tím, že zranil Erwina Rommela, když v roce 1944 zasáhl automobil, ve kterém německý polní maršál zvaný "liška pouště" cestoval.
Nikdo neví, jaký byl Baldwinův konec. Před přistáním na základně Iwakuni vlétl do malého bílého mraku a už se nikdy neobjevil. Operátoři na kontrolní věži nezachytili žádný nouzový signál slavného pilota, který sestřelil šestnáct německých letounů.
Svědky neobyčejného leteckého souboje s UFO se jedné noci v roce 1952 stali návštěvníci tokijského letiště Haneda. Radaroví operátoři tehdy zachytili nad mořskou zátokou jasný objekt, který viděli rovněž očití svědci z letiště. Kontrolní věž vyhlásila poplach a směrem k objektu okamžitě startoval letoun F-94 Starfire.
Zkušený pilot vojenského letectva však nemohl UFO se svým strojem konkurovat. To totiž ve vzduchu zastavovalo, měnilo směr v pravém úhlu a předvádělo neuvěřitelné obraty. Pilot po přistání pokorně přiznal, že vůbec nechápe, jak někdo může zvládnout takové kousky letecké techniky, jaké předvedl jeho neznámý protivník.
Letouny se ztrácejí
Kapitán Gregory Thomas a poručík Robert Wish netušili, když se 16. března 1962 blížili k letecké základně, že to je jejich poslední let. Startovali ve 22. 56 z Guamu se 107 pasažéry, mezi nimiž bylo 93 amerických vojáků směřujících do Vietnamu.
Dalších devadesát minut se nic zvláštního nestalo a Super Constellation v klidu brázdil oblohu ve výšce 6000 metrů. Bylo sice zataženo, ale počasí bylo vcelku dobré.
Poručík Wish podal rádiem obvyklou zprávu o poloze letounu a oznámil, že očekávají přistání ve 3. 16 hodin.
Čtyřmotorový letoun ale na základnu nikdy nedorazil a veškeré pokusy navázat s ním spojení byly bezvýsledné. Letectvo nasadilo několik letounů, ale žádný z nich neobjevil nad Tichým oceánem jedinou stopu.
Stejný osud potkal i letoun společnosti Transocean Airlines, který časně ráno 11. července 1953 startoval z Wake Islandu k letu na Honolulu. DC-6B měl na palubě padesát cestujících a zkušenou osmičlennou posádku, které velel kapitán William Word, létající nad Pacifikem již šest let.
Většina pasažérů byli vládní úředníci se svými rodinami, kteří se již těšili na dovolenou na Havaji a v Kalifornii.
Když byl letoun ve 22. 28 ve vzdálenosti 325 mil východně od Wake ve výšce 5000 metrů, podal poručík Herbert Hudson informaci o letu. To byla poslední zpráva, která byla z letounu vyslána.
Operátoři z Wake později zachytili na mezinárodní frekvenci nouzových signálů záhadné volání. Nikdy se nepodařilo je rozluštit, ani zjistit zdroj, ze kterého pocházely. Záchranáři, kteří po zmizelém letadle pátrali, byli obtěžováni neidentifikovanými létajícími objekty vydávajícími jasně zelné světlo. To byl první náznak, že se zmizením letounu mohlo nějak souviset právě UFO. O dva dny později objevila na hladině oceánu loď Bartlett pokroucené trosky letounu a jedenáct mrtvých těl. Vyšetřovatelé studovali celý případ šest měsíců a nakonec došli k závěru, že "příčina katastrofy není známa".
Přízraky z vesmíru
Za druhé světové války přeletěla nad konvojem amerických válečných lodí jižně od Okinawy celá letka neznámých objektů. Radary jich zachytily ve výšce 4000 metrů více než dvě stovky. Pohybovaly se rychlostí přes 1100 kilometrů v hodině. Překvapeným operátorům bylo okamžitě jasné, že objekty dosahující velkou rychlost nemohou patřit žádnému pozemskému letectvu. Incident proslul jako "Přízraky z Nansei-Šoto".
Asi o třicet let později vzlétli se svým strojem Phantom F-4 podplukovník Tošio Nakamura a major Širo Kubota, aby sledovali neznámý cíl. Letečtí kontroloři je navedli k jasnému světlu, které se objevilo na jejich radarech.
Když F-4 prorazil ve výšce 10 000 metrů clonu mraků, Nakamura a Kubota na bezměsíčné obloze spatřili UFO ve tvaru disku.
"Jeho průměr mohl být asi deset metrů," uvedl major Kubota. "Připravili jsme zbraně k palbě a přiblížili se k UFO. To ale náhle změnilo směr a zamířilo přímo na nás."
Zářící objekt pak několikrát prolétl nebezpečně blízko letounu a při posledním průletu se s ním srazil. Nakamura a Kubota se katapultovali, ale Nakamurův padák začal hořet a pilot se zabil. Záhadný protivník, zřejmě nepoškozen, pak zmizel.
Japonští činitelé případ vyšetřovali, ale své závěry nikdy nezveřejnili. Kubota byl varován, aby o incidentu nemluvil, a raději, než aby mlčel, rozhodl se z aktivní služby odejít.
Seznam zadokumentovaných incidentů, k nimž došlo v ďábelském trojúhelníku, není o nic kratší než těch, které se udály v bermudském trojúhelníku. Na obou stranách zeměkoule i nadále mizejí lodě a letadla nebo se setkávají s objekty neznámého původu.
Ačkoliv oficiálně jsou často bagatelizovány incidenty, které zahrnují nevysvětlitelná zmizení a setkání s k UFO, někteří japonští a američtí politici přistupují této hrozivé záhadě se vší vážností. Mnozí odvážní piloti byli k smrti vystrašeni, když se pokoušeli pronásledovat UFO, jehož manévrovacím schopnostem se nemohou vyrovnat ani ty nejmodernější stíhačky.
Záhadný japonský trojúhelník neberou na lehkou váhu ti, jejichž cesta přes něj vede. Kapitán námořní pěchoty ze základny Iwakuni, který má na kontě stovky bojových letů, řekl: "Někteří z nás považují tuto oblast za více nebezpečnou, než bylo naše válečné působiště ve Vietnamu."

Bermudský trojúhelník

21. června 2006 v 16:16 Největší záhady světa

Jste-li fandové tajemných věcí a záhad, pak vám v minulosti jistě neušla zmínka o bermudském trojúhelníku. O místě, které se nachází východně od Spojených států, bylo napsáno již několik hypotéz, za jakých podmínek na onom místě záhadně mizí lodě a letadla. Přečtěte si o nich.

Doby, kdy se náhlá zmizení lodí včetně posádky přisuzovala obrovským obludám, nadpozemským stvořením, zlým mořským pannám, Krakenovi, který požíral námořníky, jsou ty tam a vědci s postupem času a především s možností využití moderních technologií zjišťují, co je příčinami náhlých zmizení desítek letadel a plavidel. Bermudský trojúhelník je pomyslná oblast, umístěná jihovýchodně od pobřeží Spojených států. Bermudský trojúhelník však není oficiální název. Ústav zeměpisných jmen v USA neuznává toto pojmenování jako správné a tak ho nazval dle svého - Devilův resp. Ďábelský trojúhelník.
Od pradávna se lidé domnívali, že je tato obávaná oblast v rukou neznámých mocností, všelijakých oblud či dokonce nadpozemských bytostí. Již v minulém století však stále častěji vědci bádali nad touto oblastí a snažili se vysvětlit sobě a především všem ostatním, co za tímto zvláštním jevem stojí. Jedna z možností říká, že za náhlé mizení plavidel může silné magnetické pole. Bermudský trojúhelník je jedním z míst, kde se střelka magnetického kompasu náhle otočí k pravému zeměpisnému severu. Běžně na Zemi se však střelka kompasu natočí k magnetickému severu. Právě odchylka mezi severem zeměpisným a magnetickým znamená pro mořeplavce přímé nebezpečí především v navigaci. Neznalý člověk však něco podobného ani nepostřehne. Tato odchylka se pohybuje kolem hodnoty 24°, což je pro někoho hodnota sice mizivá, pro mořeplavce však velmi znatelná. Pokud tedy podobná situace postihne námořníky, kteří mají do této oblasti namířeno, může dojít k citelnému odchýlení od jejich plánované cesty, a tak se snadno mohou ocitnout v nebezpečí.

Bermudský trojúhelník
Druhou možnou hypotézou je působení silného Golfského proudu. Fakt, že na místě údajného ztroskotání lodě či pádu letadla nebyly nalezeny žádné trosky ani pozůstatky posádek, by mohl objasnit právě tento proud. Ten totiž společně v kombinaci s nepředvídatelným karibsko-atlantickým podnebím vytváří nepříhodné počasí jak pro plavbu, tak pro let. Na lodě zde také čekají četné útesy a mořské proudy, které jim jejich plavbu nijak neulehčí. Zdá se, že faktorů, které vysvětlují záhadu několika století, je dost a dost. Nedávno však přišli s nejnovější, a snad s ještě "dokonalejší" hypotézou britští vědci. Za mizením lodí a dokonce i letadel stojí plyn - methan. Ten totiž vyvěrá z mořských hlubin a vyprchává na hladinu moře, odkud nadále stoupá do ovzduší.
Když totiž tento plyn vystupuje z hlubin na mořskou hladinu ve větším množství, snižuje tak hustotu vody až do takového stavu, kdy se většina pevných objektů, tedy včetně lodí, začne propadat a "bořit" do vody. Posádka tak nemá žádnou šanci loď opustit, protože se plavidlo řádově během několika sekund zcela potopí. Stejný osud postihne i posádku se záchrannými vestami. Únik methanu je tedy s největší pravděpodobností příčinou zmizení téměř 20 lodí, které se ztratily od druhé světové války. Tento fakt potvrzuje i jeden z nalezených vraků na dně Atlantického oceánu. Plavidlo - rybářská loď - z roku 1890 až 1930 měla nepoškozený trup, z čehož lze s největší pravděpodobností opravdu usoudit, že se loď doslova propadla na dno moře, a to v horizontální poloze. Kdyby totiž došlo k potopení lodi vlivem jejího poškození, naklonila by se na bok.
To vše však platilo pro lodě. Proč však v oblasti bermudského trojúhelníku padají i letadla? To britští vědci vysvětlují opět jednoduchým způsobem. Methan, který vzejde z podmořské hladiny, nadále stoupá do ovzduší a tak je ohrožuje. Je-li jeho množství v dostatečné míře, může způsobit společně s nedostatkem kyslíku poruchu motorů. Nižší koncentrace jsou však ještě mnohem nebezpečnější. Směs methanu se vzduchem je vysoce výbušná, tudíž by mohla explodovat vlivem žáru z letadlových motorů.

Podivuhodné záhady v Bermudském trojúhelníku:
Bermudský trojúhelník získal na věhlasu už 5. prosince 1945. Krátce po čtrnácté hodině opustila námořní leteckou základnu na Fort Lauderdale na Floridě skupina pěti letadel, která nesla označení letka 19. Jednalo se o běžný cvičný let s trojúhelníkovou dráhou letu ve směru 256 kilometrů na východ, dále 64 kilometrů na sever a zpět na základnu. Velícím důstojníkem celé akce byl poručík Charles Taylor. Ten měl nalétáno přes 2500 letových hodin, takže se jednalo o zkušeného pilota. Nikdo tedy nepředpokládal, že by se během cvičné akce mohlo přihodit něco neobvyklého. Přesto krátce po patnácté hodině, po ukončení cvičného náletu, volal poručík Taylor kontrolní věž ve Fort Lauderdale. Jeho hlášení obsahovalo toto: Zdá se, že se nacházíme mimo kurs. Není vidět pevnina. Opakuji, nevidíme pevninu.

Podle příkazu, který letka 19 obdržela od věže, měla stočit kurs na západ. To ovšem nebylo v silách pilotů. Poručík Taylor informoval věž o tom, že neví, kde je západ se slovy: "Je to divné, nejsme si jisti žádnou polohou. Nefungují přístroje, kompasy, nic." A skutečně, podle rozhovorů, které věž zachytila mezi piloty jednotlivých letadel, nefungovaly navigační přístroje v jediném stroji. Letka 19 si v tom okamžiku ale byla jista, že se nachází někde v blízkosti ostrovů Keys. Letecký instruktor proto poradil veliteli letky, aby se posádka vydala na sever, a to tak, že bude mít slunce na levém boku. Jak se ale podle dalšího hlášení zjistilo, skupina pěti letadel nebyla nad ostrovy Keys, ale neznámo kde. Postupně se začalo ztrácet i rádiové spojení. Přestože věž mohla poslouchat vzkazy a rozhovory mezi piloty, posádka nebyla kvůli statické elektřině s to porozumět jediné instrukci ze základny.

Základna se mezitím zabývala všemi možnými domněnkami co se s letkou 19 mohlo stát. Existovaly dohady o tom, že letová skupina skončila v rukou nepřítele, a to navzdory tomu, že světová válka skončila před několika měsíci. Ještě téhož dne byla vyslána záchranná jednotka v čele s letadlem Martin Mariner jehož posádku tvořilo celkem třináct mužů. Kolem čtvrté hodiny odpoledne obdržela kontrolní věž další podivné hlášení. Letadlo Martin Mariner si nebylo jisté svoji polohou. Další hlášení obsahovala informace o tom, že se letadlo dostalo do jakési bílé mlhy a následně bílé vody.

Posádka Martina Marinera nakonec zmizela stejně tajemně jako letka 19. Přesto po devatenácté hodině zachytila námořní letecká základna Opa - Locka slabý signál části volajícího znaku letky 19. Pokud se jednalo skutečně o volání ztracených letadel, pak to bylo přes dvě hodiny poté, co jim musely dojít pohonné hmoty.

Druhý den následovala rozsáhlá záchranná operace, ve které se pokračovalo i v následujících dnech. Skutečnost byla taková, že nebyly nalezeny žádné známky po letadlech, a to ani jejich případném ztroskotání. Pátrání se zúčastnilo na dvě stě čtyřicet letadel z pevniny a na sedmdesát letadel z letadlové lodi Solomons. Do akce byly dále zapojeny ponorky, pobřežní čluny, soukromá letadla a další technika. Po letce 19 nebo po něčem, co by ji alespoň něčím identifikovalo nebylo ani památky. Jakoby se po celé posádce slehla zem.

Na celém příběhu jsou zajímavé ještě přinejmenším dvě věci. Tou první je fakt, že před startem letky 19 měl podivnou předtuchu sám letový instruktor. Po jedné hodině odpolední se se zpožděním dostavil k právě sloužícímu důstojníkovi s prosbou, aby byl zproštěn letu. Konkrétní důvody svého rozhodnutí však nepodal. Jeho žádost byla nakonec stejně zamítnuta.

Druhým, kdo měl podivnou předtuchu byl námořní desátník Kosnar. Ten se totiž vůbec nenahlásil na letové dráze. Pro tisk později uvedl: "Dodnes nevím, z jakého důvodu jsem se rozhodl, že se nedostavím k letu. Nemohu to prostě vysvětlit."

Téměř za třicet let po této události se na scéně objevil ještě jeden neobvyklý prvek. Přišel s ním Art Ford, novinář a spisovatel, který případ sledoval od roku 1945. V celostátním televizním programu citoval slova poručíka Taylora, která zachytil jistý radioamatér. Poručík Taylor měl v rádiu údajně říci: "Nenásledujte mě!" Zde se nabízí otázka co měl vlastně poručík namysli. Spisovatel Ford se domnívá, že poručík Taylor měl co do činění s jinou, mimozemskou civilizací. V takovém případě by byla celá záhada kolem Bermudského trojúhelníku objasněna. Ale lze brát informaci o údajném výroku poručíka Taylora skutečně vážně? Jak víme, záznam pořídil jakýsi radioamatér. Už to samo o sobě vyvolává v člověku pochybnosti a nelze tomu přikládat zvláštní důležitost. Toho si byl vědom i Art Ford. Proto také s tímto zjištěním vyšel na veřejnost až o devětadvacet let později. Jak sám tvrdí, uvědomoval si míru věrohodnosti tohoto zjištění. V průběhu dalšího pátrání získal potvrzení této informace i z jiného zdroje. Na nátlak rodičů pohřešovaných členů posádky byla totiž zveřejněna oficiální zpráva, která obsahovala i přepis rozhovorů mezi letadlem velitele letky a kontrolní věží. A tento původně utajovaný zápis obsahoval alespoň část toho, co Fordovi sdělil operátor krátkovlnného rádia, totiž příkaz Nenásledujte mě...

Od té doby je v civilních a vojenských archivech množství záznamů o dalších podivných zmizeních ve vzdušném prostoru nad oblastí Bermudského trojúhelníku.

Hned o dva roky později, tedy v roce 1947 zmizel ve vzdálenosti 160 kilometrů od Bermud americký vojenský letoun C54. V lednu 1948 se ve vzdálenosti 608 kilometrů severovýchodně od Bermud přerušilo rádiové spojení čtyřmotorového Tudoru IV. Poté se letadlo ztratilo s jednatřiceti cestujícími a posádkou. V prosinci téhož roku to byl soukromý speciál DC-3. Neuplynulo dvacet dní a na cestě z Londýna do Santiaga v Chile přes Bermudy a Jamajku zmizel beze stopy Star Ariel a v březnu 1950 to bylo letadlo Globmaister. Poslední hlášení poslala posádka v době, kdy se plavidlo nacházelo v severním okraji trojúhelníku na cestě do Irska. Severně od tajemné oblasti zmizel zase britský York Transport s třiatřiceti cestujícími na palubě a posádkou. Stalo se to 2. února 1952. V říjnu 1954 to byl pak letoun vojenského námořnictva s dvaačtyřiceti lidmi na palubě. Zmizení se nevyhnulo ani hlídkujícímu hydroplánu Martin P5M. S desetičlennou posádkou zmizel 9. listopadu 1956.

A tak bychom mohli pokračovat až do dnešní doby. A to mluvíme výhradně o zmizeních letadel. Oblast Bermudského trojúhelníku je však také nazývána jako moře ztracených lodí. O tom ale někdy příště.

Jasné zatím je jen to, že se v popisované oblasti dějí záhadné věci. Vysvětlení se nabízí mnoho. Od mimozemských civilizací přes poruchy magnetického pole až po tajné akce vojenských a vládních organizací. Za zmínku snad stojí ještě to, že oblastí , která se svojí tajemností nejvíce podobá Bermudskému trojúhelníku, je takzvané Ďáblovo moře. To se nachází východně od Japonska a jsou v něm víry elektromagnetických poruch.

Pavel Nedvěd

20. června 2006 v 15:51 Sportovci
Datum narození:30.08.1972
Místo narození:Cheb, Česká republika
Znamení: Panna
Ve zkratce: Přezdívky: Méďa, Duracell, Canon
Výška: 177 cm
Váha: 70 kg
Kariéra:
?-1991 - Škoda Plzeň
1991-2 - Dukla Praha
1992-6 - Sparta Praha
1996-2001 - Lazio Řím
2001-? - Juventus Turín

Individuální úspěchy:
Fotbalista roku - 1998, 2000-1
Nejlepší ligový střelec - 1996
Nejlepší cizinec Serie A - 1997
Kolektivní úspěchy:
Ligový titul - 1992-6
Ligový pohár - 1996
Scudetto - 1998 (Lazio), 2002 (Juventus)
Coppa Italia - 1997-8
Italský superpohár - 1998-2000
Vicemistr Evropy - 1996
Vzdělání: střední s maturitou
Jazyky: italština, ruština
Zájmy: tenis, sbírá hodinky
Oblíbené jídlo: mozzarela
Oblíbený herec: Mel Gibson
Oblíbená herečka: Cameron Diaz, Julia Roberts
Oblíbený film: Statečné srdce
Oblíbený zpěvák: Eros Ramazzotti
Oblíbená zpěvačka: Laura Pausini
Oblíbená hudební skupina: Turbo, ZZ Top
Oblíbená barva: černá, bílá
Oblíbená značka auta: BMW, Ferrari
Oblíbená značka oblečení: Pal Zilleri, Armani, DaG
Vlastnost, kterou nemám u jiných lidí rád: závist, neomalenost
Vlastnost, kterou mám u jiných lidí rád: upřímnost, přátelství

S kým bych se chtěl setkat? G. Bush, I. Lendl
Z čeho mám největší strach? z války

Cíle do budoucna: hrát na MS
Motto: Když už něco děláš, dělej to pořádně!

Pavel Kubina

20. června 2006 v 15:25 Sportovci
Datum narození:15.04.1977
Místo narození:Čeladná, Československo
Znamení: Beran


Životopis:
Pavel Kubina se narodil v roce 1977 v Čeladné na Frýdecko-místecku. Jeho hokejová kariéra začala v klubu HC Vítkovice, odkud odešel v osmnácti letech do USA. Do NHL vstoupil v dresu Tampa Bay Lighting a první zápas sehrál 14. března 1998 proti Chicagu. Za necelý měsíc po svém vstupu do NHL dává svůj první gól a to v zápase proti Senátorům z Ottawy. Pavel Kubina se propracoval do první obrany a v roce 2004 získal s týmem z Floridy Stanley Cup.

V roce 1999 byl členem reprezentačního týmu na světovém šampionátu v Norsku, kde dosáhl až na zlatou příčku. Tento úspěch si zopakoval o dva roky později v Německu a v roce 2005 v rakouské Vídni.

Pavel Kubina byl členem českého reprezentačního týmu na Olympijských hrách v Salt Lake city. V únoru 2006 odjíždí znovu reprezentovat Českou republiku na ZOH do italského Turína pod vedením trenéra Aloise Hadamczika.

Milan Hnilička

20. června 2006 v 15:19 Sportovci
Datum narození:25.06.1973
Místo narození:Litoměřice, Československo
Znamení: Rak


Životopis:
Milan Hlinička se narodil v roce 1973 v Litoměřicích. V letech 1989-92 chytal za kladenský ligový tým a poté (ve svých 19letech) odešel do USA, protože se chtěl probojovat do NHL. To se mu nepovedlo a proto hrál v USA pouze nižší soutěže. Po pár letech se vrátil zpět do České republiky, kde hrál dva roky ve svém mateřském klubu (Kladno) a poté odešel do pražské Sparty.

Během krátké doby se opět probojoval do českého národního týmu, se kterým dosáhl největšího úspěchu v roce 1998 na ZOH v Naganu (zlatá medaile). Následující rok se podílel na získání titulu mistrů světa v Norsku. Mistrem světa se stal ještě v roce 2001 v Kanadě a o čtyři roky později ve Vídni. Po roce 1999 se znovu snaží probojovat do NHL a podepisuje smlouvu s New York Rangers (ovšem pouze jako volný hráč). Následující rok podepsal smlouvu s atlantským týmem Thrashers, kde prožil dvě sezóny, po kterých chtěl chytat za Los Angeles Kings (2003/2004), ale místo něj nastoupil Roman Čechmánek. Zanedlouho se vrátil domů a podepsal tříletou smlouvu s Libercem.

Milan Hlinička má s manželkou Radkou dcery Barboru a Adélu.

Petr Čech

19. června 2006 v 15:11 Sportovci
Narozen: 20. 5. 1982 v Plzni
Výška a váha: 196 cm, 90 kg
Stav: ženatý, manželka Martina
Kluby:
- FC Viktoria Plzeň (1989-1999)
- FK Chmel Blšany (1999-2001)
- AC Sparta Praha (2001-2002)
- Stade Rennes FC (2002-2004)
- Chelsea FC (2004-?)
Ligová bilance: 54 startů v české lize (z toho 27 za Blšany, 27 za Spartu), 70 startů ve francouzské lize za Rennes, 27 startů v Premier League za Chelsea (stav k 12. 2. 2005)
Pohárová bilance: 17 startů v Lize mistrů (12 za Spartu, 5 za Chelsea - stav k 7. 12. 2004)
Reprezentační bilance: celkem 29 startů za A-tým (stav k 17. 11. 2004)
Týmové úspěchy: 3. místo na EURO 2004, mistr Evropy do 21 let (2002), 4. místo na ME "18" (1998, 2000), čtvrtfinálová účast na MS "20" (2001), osmifinalista Ligy mistrů se Spartou (2002)
Individuální úspěchy: 2. místo v anketě IFFHS o nejlepšího brankáře světa za rok 2004, 3. místo v anketě Fotbalista ČR 2004, 8. místo v anketě Sportovec roku ČR 2004, nejlepší brankář Evropy v září 2004 v hlasování ESM (Evropské sportovní magazíny), člen All Star týmu na EURO 2004, nejlepší brankář francouzské ligy v hodnocení časopisu France Football v sezóně 2003-04, držitel Ceny Františka Pláničky pro nejlepšího českého dorosteneckého, poté i seniorského brankáře (1999, 2001), držitel Ceny Ivo Viktora pro nejlepšího gólmana ČR (2002, 2003), nejlepší brankář mistrovství Evropy do 18 let (1998)

Milan Baroš

19. června 2006 v 14:56 Sportovci
Jméno: Milan Baroš
Přezdívka:
Bari,ostravský Maradona
Narozen: 28.října ve Valašském Meziříčí 1981
Znamení: štír
Váha: 76kg
Výška:
184cm
Team:
FC Liverpool
Pozice:
útočník
Číslo dresu:
15
Oblíbené jídlo:
vepřové řízky a hrachová kaše s párkem
Oblíbená muzika: Dan Landa,Kabát
Oblíbený sport: kromě fotbalu hokej(kdysi ho hrál závodně)
První start v české reprezentaci: 25.dubna 2001 proti Belgii
První klub v 1. lize: FC Baník Ostrava

Mira Matušovič

19. června 2006 v 14:40 Sportovci

Mirek Matušovič se narodil 2.11.1980 v Havířově.S fotbalem začínal v Baníku Havířov za přípravku a pak stále postupoval výš a výš.Časem kdy Maty začal růst tak nebyl příliš velký(ťed má 172cm)Většina spoluhráčů se mu smála,že,ale Maty si řekl,že něco dokáže a taky se to stalo.Druhým rokem rokem co hrál v Havířově za dorost si ho vyhlídl Ostravský Baník.Tak tedy v 17 letech přestoupil na Bazaly .V Baníku si začal budovat své místo v základní sestavě na pravé straně zálohy.Poději když do FCB prišel Marek Heinz stala se z nich velmi dobrá,sehraná dvojka.V sezóně 2003/2004 se stal s Baníkem mistrm ligy,když oslavovali tak byl Maty nejlepší střelec Baníku.Díku tomu si ho kouč reprezentace Karel Brukner vybral do repre.Začátkem roku 2004 se o Míru začala zajímat Pražská Sparta.Matymu by to docela vyhovovalo přejít do Sparty,přece jenom by si tam mohl vytvořit lepší kariéru.Ale fandům Baníku se to jak jinak nelíbylo.Tak tedy v Lednu 2004 Miroslav Matušovič přestoupil do týmu"AC SPARTA PRAHA".Z obou stran se hrnula nenávist,v Ostravě ho berou dodnes za zrádce a Sparťané ho hned v prvním zapase 1.Gambrinus ligy přivítali transparentem "Chachare táhni",Maty z toho nebyl příliš nadšený.Sparťanské fandy si pak udobřil tím,že po zápase v Českých budějovicích na ně promvluvil a vše jim vysvětlil.Dále co začal dávat góly tak měl stále více fanoušků.V té době hrál v záloze společně s Karlem Poborským a Tomášem Sivokem.V sezńě 2004/2005 Maty oslavil se Spartou titul Poté co odešel nejlepší střelec Sparty a také zmiňované sezóny "Tomáš Jun" tak se Míra posunul do útoku,kde mu to asi více vyhovuje.Nejvíce se proslavil překrásným gólem proti Ajaxu,kdy málem zařídil výhru.Bohužel sparta dostalo v posledních minutách gól a zápas tak tedy skončil 1:1.Teď Míra patří mezi nejoblibenější a nejlepší hráče Sparty :)

zdroj: www.mirek-matusovic.borec.cz

Miminka

19. června 2006 v 14:17 Obrázky


Mary-Kate&Ashley Olsen

18. června 2006 v 15:46 Slavné osobnosti
FILMY

T

Emily a Tess se rozhodly, že pro svého opuštěného tátu najdou novou lásku, a vymyslely originální plán-namalovaly na obrovský billboard v samém centru Hollywoodu soukromý inzerát. Stačilo pár schůzek, a je tu dáma tátova srdce!Ovšem s jednou překážkou-bouřlivým a protivným skejťákem, který je nejen jejím synem, ale taky největším nepřítelem našich dvojčat...
Sestry na Bahamách...
Alex a Madison odlétají se svým otcem na Hawai. Nejsou příliš nadšené, poněvadž jejich třída jela na školní výlet. Hawaii nebo třída? Nálada se jim zlepší po schůzce s jejich matkou. Od té doby se vše ubírá správným směrem. Holky dostávají vlastní apartmán a přirozeně se seznamují s několika roztomilými kluky na ostrově a nechybí ani romatika....

Katka Langerová

18. června 2006 v 15:22 Slavné osobnosti
Věk: 19 let
Povolání: studentka
Bydliště: Písek
Záliby: tanec, tv, zvířata, kamarádi, cestování

Lidsay Lohan

18. června 2006 v 14:38 Slavné osobnosti
Datum narození: 02.07.1986
Místo narození: New York, USA Znamení: Rak
Znamení: Rak

Životopis:
Lindsay se stala známou díky své roli ve filmu z produkce studia Walt Disney Pictures Past na rodiče, ve kterém si zahrála s Dennisem Quaidem a Natashou Richardson. Jejím dalším filmem bude komedie Confessions of A Teenage Drama Queen.

Na televizní obrazovce se objevila v seriálech Another World, Guiding Light a Bette a celovečerních filmech Life-Size a Get a Clue. Práci modelky se Lohan věnuje již od svých tří let a na kontě má přes 60 televizních reklam. Singlem Ultimate, který se nachází na soundtracku k filmu Mezi námi děvčaty, odstartovala svou hudební kariéru.

Kristin Kreuk

18. června 2006 v 11:49 Slavné osobnosti
Datum narození: 30. prosince 1982
Místo narození: Vancouveru
Životopis:
Jejím otcem je holanďan Peter a matka Deanna Che je indonéská číňanka, což ovlivnilo Kristininu krásu. Oba rodiče jsou architekti. Kristin má jednu sestru jménem Justine. Ve škole byla velmi tichá a skromná. V rámci školy se účastnila projektu psychologie a studium životního prostředí. Navštěvovala dramatický kroužek a chodila na divadení kurzy. V roce 2001 dostala Kristin možnost zahrát si v televizním filmu Snow White (Snow White: The Fairest of Them All). Tahle pohádka se česky překládá jako Sněhurka a sedm trpaslíků, kterouž to jako originál napsali němečtí bratři Grimmové. Režii tohoto filmu se ujal Caroline Thompson. Kristin prošla úspěšně castingem a byla ji přidělena hlavní role. Podívejte se na přípravu téhle pohádky, kterou kometuje i hlavní postava.2001 je také pro Kristin Kreuk rozhodující v tom, že byla obsazena v seriálu, který ji vlastně proslavil. Smallville byl od začátku připravován jako vysokorozpočtový seriál pro velké skupiny lidí. Společnost Warner Brothers, z jejichž dílen tento seriál putuje do našich obrazovek, právě produkuje již pátou sérii. Smalville svou sledovanosti vytlačil jiný sci-fi seriál Roswell, který musel svoje již tak neslavné působení ukončit. Ústřední motiv seriálu je o dospívání Clarka Kenta (Tom Welling) do budoucího Supermana. Clark začíná mít první soupeře a první lásky. Jeho největší láskou a zároveň druhou hlavní roli Lanu Langovou hraje právě Kristin.

Thália

18. června 2006 v 10:57 Slavné osobnosti
Datum narození:26.08.1971
Místo narození:Mexico City, Mexico
Znamení:Panna
Životopis:
Ariadna Thalía Sodi Miranda je nejmladší z pěti dětí. Když byl byla malá, nejraději sportovala a hrála si venku s chlapci. Její ženská stránka se ukázala, až když se nechala zapsat do školy klasického baletu. Tanec a kariéra starší sestry Laury (Lauru Zapatu jste měli možnost vidět jako Fátimu v Esmeraldě nebo v roli Verónici v Rosalindě) přiměly Thalíi snít o zářivé budoucnosti. Vzdala se snů o zlaté olympijské medaili, aby se stala slavnou zpěvačkou a herečkou. V osmi letech navštěvovala hodiny hraní na klavír a v devíti letech vystupovala se skupinou Din-Din, která se účastnila hudebních festivalů a vydala čtyři alba. S Din-Din budoucí hvězda procestovala hlavní město Mexico City a žila naplno životem umělce, životem, který vyžaduje vynakládat mnoho úsilí a trpělivosti.
V roce 1984 vstoupila do skupiny Vaselina a později do mexického seskupení Timbiriche jako sborová zpěvačka. Představovala dívku v muzikálu Grease (Pomáda). Thalía měla štěstí, sólová zpěvačka Timbriche opustila skupinu a producent Luis de Llano byl Thalíí tak nadšen, že na uvolněné místo dosadil právě ji. S Timbriche pak Thalía nahrála alba Timbriche VII, VIII a IX.
Zatímco Thalíina hudební kariéra rostla, Thalía se začala prosazovat také jako herečka. V letech 1987 až 1989 dostala role v telenovelách Ubohá slečna Limantourová "La pobre senorita Limantour" (1987), Patnáctka "Quinceanera" (1988) a Světlo a stín "Luz y Sombra" (1989). Když se Thalía stala sólovou zpěvačkou v Timbiriche, sláva skupiny rostla, ale vnitřní rozpory vedly k zániku.
Thalía se naučila anglicky a na rok se přestěhovala do Los Angeles. Vychytala nové trendy od těch módních, až po hudební a do Mexika se vrátila svěží a plná nápadů, úplně jako nový člověk. Zde jako sólová zpěvačka s novou image vydala své debutové album Thalía (1990), které odhalovalo její novou osobnost. Tehdy poprvé spolupracovala s producentem Alfredem Diazem Ordazem, se kterým později nazpívala dvě další nahrávky - Mundo de Cristal (1991 - Křišťálový svět) a Love (1992 - Láska). Fanoušci nebyli připraveni na tak náhlou změnu. Nemohli uvěřit, že jejich malá Thalía tak rychle vyrostla, odhalila si pupík a teď zpívá rock. Kritika nebyla k Thalíi právě příznivá, ale přesto mělo album ohromný úspěch a Thalía se přes všechno přenesla a pokračovala v práci. Bylo dobře, že si zachovala tento postoj, protože později jako mezinárodní hvězda o sobě musela poslouchat spoustu pomluv, například, že je moc tlustá nebo hubená. Thalía se tomu všemu směje a zpívá to v novém albu.
V roce 1991 byla pozvána do varietní show VIP de noche do Španělska, kde zůstala šest měsíců. Po návratu do Mexika natočila trojici telenovel, v nichž hrála postavu jménem María. První z nich, María Mercedes, přišla v roce 1992 a stala se velkým hitem. Velký úspěch slavila také následující Marie od moře "Marimar" (1994), která se ve Spojených státech dostala na vrchol žebříčku sledovanosti. Poslední neméně úspěšná telenovela María la del barrio byla natočena v roce 1995 a proslavila Thalíi ve více než 120 zemích světa.
Kariéra herečky jí otevřela bránu do světa. Ještě v témže roce, 1995, se vrátila ke zpívání a vydala první album u EMI En Extasis (V extázi). Producentem byl manžel Glorie Estefan, Emilio Estefan a také Oscar López. Album se drželo na vrcholu po mnoho týdnů. Bylo vydáno ve více než dvaceti zemích a obdrželo i mnoho zlatých a platinových desek za úspěch ve Střední Americe. Singl a videoklip Piel Morena (Opálená kůže) vyvolal senzaci. Noví fanoušci obdivovali tropické rytmy a balady, které tvořily Thalíin okouzlující styl.
Thalía byla žádaná na festivalech po celém světě, od Vina del Mar v Chile k Miami's Calle 8 Festival. Byla neustále zasypávána cenami, vyznamenáními a poctami a vyhledávaná novináři. Ale mezi těmi všemi pomluvami, které úspěch také přináší, zůstal Thalíi úsměv v srdci a laskavá duše.
V roce 1997 vydala další úspěšné a mnohokrát oceněné album s názvem Amor a la mexicana (Láska po mexicku). Nesmíme zapomenout ani na album ve filipínštině, nazvané Nandito Ako - na Filipínách je Thalía víc než hvězda, je fenomén. (Šikovnost Thalía také prokázala, když nahrávala v angličtině, francouzštině a v portugalštině.) Aby toho nebylo ještě málo, ve stejném roce přispěla třemi písničkami na soundtrack k animovanému filmu Anastasia.
Téhož roku byl v Los Angeles 25. duben nazván dnem Thalíe. Zpěvačka se stala královnou karnevalu v Miami a královnou Broadway Party v Los Angeles. Její vosková figurína byla vystavena v muzeu v Mexico City. V posledních letech si Thalía zahrála v Hollywoodu ve filmu Mambo Cafeé (1999) a dostala roli v telenovele "Rosalinda" (1999).
Posledním albem Thalíe je Arrasando (2000 - Srovnání se zemí). Album obsahuje 12 písní v nejmodernějších hudebních žánrech. Thalía má svůj nezaměnitelný styl, v jejích písních najdeme pop, dance, balady a dokonce i rap. První singl Entre el mar y una estrella (Mezi mořem a hvězdou) byl vydán v březnu 2001 a brzy potom, v dubnu, vyšlo na celém světě album Arrasando. Arrasando následuje úspěch alba Amor a la mexicana (1997 - Láska po mexicku), Thalía na něm pracovala s největšími osobnostmi hudebního světa jako je například Emílio Estefan, Kike Santander nebo Roberto Blades. Díky tomuto albu však Thalía prokázala talent také jako skladatelka a textařka, většinu písní na novém albu totiž napsala ona sama. Nikdo jiný přece nemůže lépe vyjádřit, co ona sama cítí. Není to poprvé, co si Thalía sama psala písně. Na začátku kariéry sólové zpěvačky to tak také dělala, ale s rostoucí popularitou se ocitla na vrcholu a stěží popadala dech. Ve spěchu mezi nahráváním alb a natáčením telenovel žila svůj život jen mezi kufry v hotelových pokojích.
Asi zatím nejúspěšnějším albem Thalíe je nedávno vydané výběrové album s názvem Thalía con banda grandes éxitos (Thalía s bandou velkých úspěchů). Album obsahuje 15 Thalíiných největších hitů z průběhu deseti let její kariéry. "Banda" je mexický styl hudby a v něm jsou také nahrány všechny písně, které album obsahuje. Je to vlastně takový malý dáreček od Thalíe celému Mexiku. S novým albem přišel také nový postoj k životu, Thalía se na sto procent věnovala své kariéře, a tak dosáhla svého snu. Vždyť už jako dítě snila o tom, že se stane hvězdou a také to dokázala.
Nejnovějším Thalíiným albem je album již druhé v pořadí s názvem "Thalía". Proč? Thalía by tímto albem ráda začala novou etapu svého života i své hudby. V hudbě se posunula dál a vrácí se dokonce i ke svým hudebním začátkům.

Britney Spears

18. června 2006 v 10:36 Slavné osobnosti

!!!!!!!!!!!Slavné osobnosti !!!!!!!!!!!!!!

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

BRITNEY SPEARS
BritneyCelé jméno: Britney Jean Spears
Datum narození: 2.12. 1981
Znamení zvěrokruhu: střelec
Domovské město: Kentwood, Louisiana, USA
Rodiče: Jamie a Lynne Spears
Sourozenci: Bryan (21), Jamie Lynn (8)
Přezdívky: Brit, Bit-Bit
Barva vlasů: světle hnědá
Barva očí: hnědá
Výška: 165 cm
Záliby: zpěv, nakupování, tancování, filmy, knihy, plavání
Oblíbené jídlo: zmrzlina, těstoviny, párek v rohlíku, pizza
Oblíbený nápoj: Sprite
Oblíbená barva: modrá

ŽIVOTOPIS

Britney Britney Jean Spears se narodila 2. prosince 1981 v Detroitu, žije v malém městě Kentwood (1200 obyvatel), stát Luisiana.
Mladá Britney začala se zpěvem ve čtyřech letech, kdy zpívala v kostele. V roce 1989 se zúčastnila konkurzu do Mickey Mouse klubu, ale neuspěla. Tvůrci sice ocenili její pěvecké kvality, ale odmítli ji kvůli příliš nízkému věku. Jejího talentu si ale všimnul jeden z producentů, který jí našel profesionálního agenta. Pod jeho "vedením" se Britney začala věnovat zpěvu pod odborným vedením. Troje letní prázdniny strávila v Off-Broadway Dance Center a Professional Performing Arts Schoul. Toto studium se jí vyplatilo - v roce 1991 si zahrála v broadwayském představení Ruthless nastudovaném podle trilleru The Bad seed z roku 1956. To byla otevřená brána do Mickey Mouse klubu, ve kterém s úspěchem vystupovala až do roku 1993 a kde také poprvé poznala jednu ze svých prvních lásek Justina Timberlakea.
Po ukončení činnosti v klubu se rozhodla studovat střední školu, ale hudba ji i nadále lákala a rozhodla se pro profesionální dráhu. V New Yorku vyhledala producenta Erica Fosteremhita, který dříve pracoval například s Boyzone, Hi, Five či Whitney Houston. Spolupracovala také se Švédem Maxem Martinem, jehož předchozími klienty byli mimo jiné Backstreet Boys nebo Ace of Base.
Počátkem roku 1999 bylo Britnino první album hotovo. Singl ...Baby One More Time i stejnojmenné se okamžitě se vyhoupl do čela snad všech světových hitparád. Britney se stala první ženou v historii Billboard Charts, jejíž album i singl se dostaly do čela ve stejném týdnu. Závratná kariéra mohla začít...
Kromě bohaté diskografie se může Britney pochlubit i filmovou kariérou. V roce 2002 ztvárnila hlavní roli ve filmu Crossroads, sama sebe si zahrála ve snímku Austin Powers Goldmember.

Muži a ženy

15. června 2006 v 13:33 Vtipy
Zvoní telefon: "Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupné milion korun!"
"A když odmítnu zaplatit?"
"Tak ti ji naklonujeme!"
"Koupil jsem ženě kuchařku, ale nechce podle ní vařit nebo neumí číst."
"Já jsem na tom stejně - koupil jsem tchyni kufr!"
Stěžuje si chlápek u optika: "Pane doktore, můžete mi pomoci? Od té doby, co jsem se oženil, nevidím vůbec žádné peníze!"
"Co ti dala manželka k narozeninám?"
"Krásně se se mnou pomilovala."

"A to ti po tolika společných letech stačí?"
"Jo, ty mluvíš o mojí ženě? Já měl namysli tvoji!"
"Koukej, mámo, ty noviny jsou plné chyb!" stěžuje si pan Havlát a podává ženě plátek.
Ta se na to podívá a hned ví, v čem je chyba: "Vždyť sis koupil slovenské vydání!"
Chlap vběhne do ložnice a křičí: "Maruš, vyhrál jsem v loterii!"
"Ááá, to mi něco hezkého koupíš, viď?"
"Ne, zbal si hadry a vypadni!"
Zlobí se žena na manžela: "Měl jsi to ovoce nasypat do mísy, ale ne do záchodové!"
Nikdy nevěř třpytu v očích ženy, to jen sluneční paprsky prosvítají její hlavou.
Ptají se paní Molavcové: "Copak jsi dostala od manžela k desátému výročí svatby?"
Paní je zavede k oknu a ukáže: "Vidíte támhle na parkovišti to béžové Porsche? Tak přesně v tom odstínu mi dal deset kapesníků!"

O dětech

15. června 2006 v 13:28 Vtipy
Klouček prvně vidí trolejbus a zvolá: "Podívej, babi, autobus s tykadlama!"
"Tak co, Pepíčku, kde jsi byl o prázdninách?"
"S maminkou a jejím novým přítelem u moře."

"A jak ses měl s novým otcem?"
"Výborně, vždycky ráno mě odvezl daleko od břehu a já jsem plaval zpátky."
"To jsi zvládnul?"
"V pohodě, akorát mi dělalo problém dostat se z toho zavázaného pytle!"
Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se: "Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?"
"Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá."
"Tati, půjč mi ponožky, mně se ty moje zlomily."
"Jo, půjč si je, jsou támhle opřený v koutě."
"Maminka mě má hodně ráda," chlubí se malý Filípek.
"A jak to víš?" řekne mu kamarád.
"Tátu už vyměnila čtyřikrát, ale mě ani jednou!"
"Mami, já nechci do Ameriky!" remcá Pepíček.
"Nekecej a plavej!"
Malá Petruška není na návštěvě u své babičky právě způsobná. Ta ji posléze napomene: "Poslyš, zlatíčko, malé holčičky musejí být hodné. Víš, jak to dopadlo s Karkulkou."
"Vím, babi, ale ten vlk napřed sežral babičku."
Letní tábor končí a dvě nejlepší kamarádky, Věra a Katka, se musí rozejít.
"Když budeš někdy něco potřebovat, zavolej," navrhne Věra.
Katka se zamyslí: "A uslyšíš mě?"
Rodiče s malým synkem zajdou do hospody a otec objednává: "Dva velké rumy!"
"Tati," zatahá ho za rukáv klučina, "a co bude pít maminka?"