A ještě jednou láska...

10. února 2007 v 18:29
Třináct rad pro zlomené srdce

Žádný muž či žena není hoden/hodna tvých slz a ten/ta co je, tě nerozpláče.

To, že tě někdo nemiluje tak jak bys ty chtěl, neznamená, že tě nemiluje jak nejvíc umí.

Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku a dotkne se tvého srdce.

Nejhorší způsob někoho propásnout je sedět hned vedle něho a vědět, že ho nemůžeme mít.

Nikdy se nemrač i když jsi smutný, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do tvého úsměvu.

Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.

Neztrácej čas s mužem/ženou, jež není ochoten/ochotna ztrácet čas s tebou.

Možná Bůh chce, abychom poznali pár nesprávných lidí, než potkáme toho pravého/tu pravou, abychom, až je konečně potkáme, věděli, že máme být vděční.

Neplač, protože to skončilo; bud rád, že se to stalo.

Vždy se najdou lidé, kteří ti ublíží, ale ty nesmíš přestat věřit; jen musíš být víc opatrný, komu uvěříš příště.

Staň se lepším člověkem, poznej sám sebe a buď si jist tím, kým jsi, než zkusíš a poznáš někoho jiného a budeš očekávat, že on/ona pozná tebe.

Nepřežeň to se snahou; to nejlepší nás potkává, když to nejméně očekáváme.

Pamatuj: cokoli se stane, stane se z nějakého důvodu.

Příběh o lásce


Bylo nebylo, před dlouhou, dlouhou dobou existoval jeden ostrov, na kterém žily všechny pocity a vlastnosti člověka: bohatství, pýcha, smutek, dobrá nálada, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potápí. Každý si tedy postavil svou loď a odplouval z ostrova pryč. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle, ale ještě než se ostrov potopil, prosila o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu, lásko. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já tě, lásko, nemůžu vzít," odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď."

Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou!"
"Ach lásko," řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas:
Pojď, lásko, já tě s sebou vezmu." Byl to nějaký stařec. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas!" odpovědělo vědění.
"Čas? A proč mi pomohl čas?" zeptala se láska. A vědění odpovědělo:

"Protože jen čas ví, jak důležitá je v životě láska..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama